Prodloužený víkend

V sobotu není moc hezké počasí, proto volíme variantu výlet. Vydáváme se do krasu poznat nová místa v Josefovském údolí a prozkoumat pár jeskyní. Auto zaparkujeme u zastávky v Josefovském údolí a vydáváme se po modré značce k jeskyni Kostelík. Jeskyně je známá, je to kratší tunel s vysokými prostorami, kterými se dokonce dá projet i na kole. 

Pokračujeme dál po modré značce až na silnici, po které se vrátíme kousek zpět a pokračujeme dál po žluté značce směrem na Babice. Vlevo od cesty se nachází jeskyně Ve vaječníku. Před jeskyní si oblékám „pracovní oblečení“ a vydávám se do temnoty. Jeskyně má 3 patra, je nízká a na hodně místech se musí člověk plazit. Asi v polovině prostředního patra se nachází kratší sestupová prudká chodba doleva do spodního patra. Plazím se až na konec spodního patra, kde chodba končí zasypanou dírou dolů. Cestou zpět je to o poznání horší. Vracíme se s Jirkou prostřední chodbou zpět, kde Jirka objeví ještě jednu chodbu doprava (kousek před sestupem do spodního patra). Vydávám se ji prozkoumat. Chodba se větví na další 2 – jedna jde skalnatou trhlinou nahoru (tam se mi nechce) a druhá doprava – ta po chvíli končí. Vracím se zpět a za chvíli stojím zpět na denním světle.

prostřední patro

 

lístek na konci spodního patra

 

díra na konci spodního patra

 

selfíčko v plazivce

 

Jirka v prostředním patře

 

pohled ze spodního patra

horní patro

 

vchod

 

vchod při pohledu z venku

Převlékám se zpět do civilního oblečení a pokračujeme dál po žluté.

Chceme se podívat ještě do jeskyně Na Vepřku, ale žádnou prochozenou odbočku doleva nenacházíme, proto pokračujeme dál (zkusíme to někdy na podzim, až bude v lese lépe vidět). Dojdeme na rozcestí s modrou značkou a vydáváme se po široké lesní cestě doprava. Cestou mineme památník

a asi po kilometru odbočíme doprava (dobrá GPS) na kopec Jelenec.

pohled z Jelence

Z něho sestupujeme po skalnatém hřebenu dolů a pomocí GPSky hledáme Partyzánskou jeskyni. Je docela těžké ji najít, ale podaří se nám to. Jeskyně jsou tu 2 – jedna jednootvorová a jedna dvouotvorová. U východu dvouotvorové jeskyně se nachází dřevěný kříž a uvnitř je ohniště. Obě jeskyňky jsou krátké, ale dostatečně vysoké, aby se člověk nemusel ohýbat.

pravá jeskyňka

 

pravá jeskyňka z venku

 

pravá jeskyňka

 

pravá jeskyňka - levý vchod

 

pravá jeskyňka - pravý vchod

 

Opouštíme jeskyni a vydáváme se k Ruskému kříži s krásným výhledem na Josefovské údolí.

pamětní deska pod ruským křížem

 

Slunce už zapadá, a mi se vydáváme dolů do údolí. Po cestě nás překvapí jeden úsek s řetězy (dříve tu vedla tur. značka).

Cesta nás vyvede u Hospůdky na Švýcárně, odkud jdeme doprava po modré značce kolem sklepu, několika štol a jeskyni Jáchymku zpět k Autu.

 

V neděli vyrážíme na silničky do Ždárských vrchů. Počasí sice není ideální – je zima a fouká studený vítr, ale my se nevzdáváme - rychle se převlečeme do teplého na parkovišti ve Sněžném a vyrážíme směr Jimramov. Z Jimramova jedeme táhlými kopci do Nového Města na Moravě. V Jimramově nastává začíná můj celodenní problém - na kostkách mi nepochopitelně sjela dolů sedlovka, a tak jedu skoro 10 km ve stoje (nikdo nenašel v kapsičce imbus). Na kopci poprosíme cyklisty o imbus a sedlo je spravené. Jenže za pár kilometrů při sjezdu kolem Pohledecké skály je zase dole. Dojíždíme do Skihotelu, kde zkoušíme sehnat imbus v místním servisu. Problém se sedlem je asi v mastné sedlovce (nechápu jak může být tak kluzká, když jsem ji nikdy ničím nemazal). Po utření ubrouskem je to lepší, dotáhneme sedlovku a pokračujeme dál přes Vlachovice a Kadov k Devíti skalám a do Herálce.

Blatky poblíž Devíti skal

Při sjedu do Herálce mi opět sjede sedlovka - to už jsem fakt vyloženě nasrán. Při občerstvovací pauze najde máma v kapsičce imbus - tím mě teda pobaví, když mi říkala, že ho nemá :). Utáhneme znovu sedlovku a jedeme přes Svratku zpět do Sněžného. Dáme ještě jeden okruh přes Krátkou a Kadov zpět do Sněžného. Celkem jsme najeli asi 77 km - na tu zimu to bohatě stačilo. Ve Sněžném se převlečeme a stavíme se ještě autem v oblíbené hospodě U Janečků v Kadově. Pak už frčíme domů.

V pondělí jedeme lízt na Lačnov. Je hezky, akorát fouká studený vítr. Na rozlez dávám Minutovou 5. Je to pěkná cesta po lačnovských mísách, na pětku trochu těžší cvakání bh. Trošku se zahřeju v péřovce a jdu na Copánek 6 - pěknou cestu, nejtěžší kolem 1. bh s nahoře typickými lačnovskými mísami. Pak vylezu ještě vpravo v průrvě špinavou cestu Malý Jareček 4- , ve které mi udělá problém cvakání slaňovacího bh a namočím si rukáv v jedné z plných mís, a pohodovou cestu Zlatý potok 3+.

Paťa v Malém Jarečkovi 4-

Přesuneme se do levé části skal, ve které vylezu Polosokol 6+, takový bouldeřík s jedním borhákem a nepříjemným dopadem do kamení. Naštěstí dávám OS. Vylézám si ještě sólo lehoučkou cestu Koutovou 3+. Protože je třeba nějak vycvaknout bh (nahoře není slaňák), dávám ještě sólo cesty Břízka 3+ (s nástupem vpravo od Poloskola sokolíkovým boulderem). Jako zlatý hřeb večera si nechávám cestu Přímá stříška 7+. Je to jedna z top cest na Lačnově, která mi už 2 návštěvy odolala.

Přímá stříška 7+

Začíná se zlehka po madlech v převise. Dolezu nad převis do madla, cvaknu 2. bh a opět končím. Zase to nemůžu vymyslet. Při jednom z pokusů odlézt od 2. bh mě napadá dobrá myšlenka. Roztáhnu pořádně nohy, levou rukou stisknu hranu, pravou nohu vytočím doleva a s vypětím všech sil chytnu doprava do takového bačákospoďáku, který je součástí doprava se táhnoucí poruchy. Teď je potřeba přenést v ukřižování váhu na levou nohu a pravou nohu dostat výš. Jakmile to člověk udělá, má vyhráno. V druhém ostrém pokusu nezaváhám - začátek proběhnu, sklepu a namáguju v madle a boulder se mi povede. Už nemáme čas na další cesty, balíme a vyrážíme k autu. Po cestě k autu nás ještě překvapí osamělý kůň, který utekl místnímu dědulovi (toho potkáváme až později na cestě).